Inspirativní návštěva na univerzitě v Mnichově
Začátkem prosince se hlavní řešitel projektu Zéta Filip Kučera vypravil na krátkou stáž do Mnichova. Na místní univerzitě měl docela nabitý program a přivezl si spoustu inspirace nejen k dalšímu výzkumu v behaviorální ekonomii. Přečtete si jeho osobitou reportáž z Bavorska.
Proč jsem se vydal zrovna na Univerzitu Ludwig-Maximilians v Mnichově (LMU)? Mnichovská univerzita patří mezi nejstarší a nejprestižnější vzdělávací instituce v Evropě, se kterou je spojeno jméno 42 držitelů Nobelových cen. A samozřejmě tam rozumí i behaviorální a experimentální ekonomii. Jeden z předních výzkumníků v oboru na místní univerzitě je český vědec Vojta Bartoš.
Experimentální laboratoř pro ekonomické a sociální vědy je trochu stranou hlavních univerzitních budov i rušného centra bavorské metropole, která na začátku prosince s Vánocemi za rohem působí snad ještě uspěchanějším dojmem než obvykle. Laboratoř je schovaná v nevysoké a docela nenápadné bílé kancelářské budově na Giselastraße 10 v těsném sousedství proslulé Anglické zahrady (jeden z největších městských parků na světě, rozlohou větší než londýnský Hyde Park). Laboratoři na LMU neřekne nikdo jinak než líbezným MELESA (akronom pro Munich Experimental Laboratory for Economic and Social Sciences). Jde sice o laboratoř, ale zkumavky a bílé pláště byste tady hledali marně. Podstata experimentů v behaviorální ekonomii je studovat chování účastníků vystavených různým rozhodovacím situacím v kontrolovaném prostředí. Velmi zjednodušeně jde o speciálně upravenou počítačovou učebnu vybavenou odpovídajícím softwarem.
Jeden z výzkumníků mnichovské univerzity, který pro svůj výzkum využívá zázemí laboratoře, je český odborník na behaviorální a experimentální ekonomii Vojta Bartoš. Celá expedice do předvánočního Mnichova by se neuskutečnila nebýt právě Vojty, který mě pozval a provedl mě zázemím fakulty. No dobře, ve skutečnosti jsem se pozval tak trochu sám. 🙂 Jeho výzkum je zaměřený na společensky palčivá témata jak jsou rozhodovací procesy jedinců v chudších nebo jinak znevýhodněných populacích. Podílel se na praktických experimentech v Indii, Afghánistánu nebo Ugandě. Kdybyste se chtěli o práci Vojty Bartoše dozvědět víc, mrkněte na jeho stránky. V době moji návštěvy se zrovna připravoval na několikaměsíční pobyt na prestižní americké univerzitě v Princetonu. O to víc si vážím, že si na mě našel čas a mohli jsme spolu prodebatovat i náš projekt zaměřený na uplatnění behaviorální ekonomie v místních samosprávách a vůbec výzkum jako takový.
Brown Bag Seminar?
Co mě z návštěvy LMU zaujalo nejvíc? Brown Bag Seminar! Přiznám se bez mučení, nejdřív jsem byl trochu v rozpacích. V zásadě šlo o prezentaci a komorní debatu k aktuálnímu výzkumu jednoho z doktorandů. V malé učebně jedné ze starších budov fakulty, která už dýchala historií univerzity založené v roce 1472, nás nebylo víc než dvacet. Užil jsem i svou minutu slávy, když jsem měl možnost představit svůj výzkum. Nedělám si iluze, že uznalé pokyvování hlavou přísedících bylo cokoliv jiného než akademická zdvořilost. 🙂 Zpátky k těm rozpakům. Seminář měl výkop přesně v poledne a sotva se spustila prezentace, začala opravdová hostina. A teď nemyslím zrovna intelektuální hostinu. Skoro každý v místnosti s sebou měl něco k jídlu. Balený sendvič, kebab, polévku, doma připravený oběd anebo aspoň kafe v kelímku s logem některého z řetězců. A přitom pečlivě poslouchali (někdo by řekl přímo hltali) prezentaci kolegy a mezi sousty či loky věcně diskutovali aktuální výzkumné téma.
Všechno do sebe začalo zapadat o něco později, kdy jsem se dozvěděl o tradici neformálních a přátelských „brown bag“ seminářů, která se rozvinula kdysi dávno na amerických univerzitách. Typicky se začíná v čase oběda a konzumace vlastních pochutin v průběhu vystoupení (dříve se nosily výhradně v hnědých papírových taškách, tedy „brown bag“) je povolena, ba dokonce přímo žádoucí. Celému setkání to dodá neformální charakter a přátelštější atmosféru. Časově vytíženým akademikům tak umožňuje spojit příjemné s užitečným (nechám na uvážení čtenáře, kam spadá oběd a kam výzkum) a dozvědět se něco o práci svých kolegů.
Na Univerzitě Ludwig-Maximilians v Mnichově jsem narazil i na spoustu další inspirace, ale o tom zas někdy příště. A až pojedu zase do Mnichova, budu chytřejší a nezapomenu si zabalit svačinový box. Nebo že bychom zavedli novou tradici i u nás ve Zlíně?